První podzimní čtvrtek se uskutečnilo za slunečného počasí v parku za zimním stadiónem v Táboře dětské sportovní odpoledne. Předškoláci poprvé v životě soutěžili ve třech různých disciplínách a všichni vybojovali nejcennější medaile.
Ještě nikdy nic nevyhrály, ještě nikdy neokusily vítězný pocit. Přesto všechny děti nakonec odcházely domů se zlatou medailí na krku a plnou kapsou sladkostí.
Organizátoři připravili pro nejmladší předškoláky tři jednoduché sportovní disciplíny, pomoc a spolupráce rodičů byla dovolena.
Úvodní disciplínou byla individuální časovka jednotlivců na jakémkoliv dopravním prostředku, děti použily kolo, koloběžku nebo odrážedlo. Každý ze soutěžících si připadal na trati absolutně nejrychlejší. Přihlížející vytvořili skvělou atmosféru a bouřlivou kulisu, téměř shodnou jako na velkých závodech. Počáteční nervozita a nejistota soutěžících se každým ujetým metrem vytrácela. Důležité bylo, že každý objel svůj závod na maximum a nikdo neprohrál.
Druhý úkol čekal na holky a kluky ve dvoučlenných štafetách s tenisovým míčkem. Předávky sice nebyly ze začátku zrovna ideální, ale při dalších pokusech se soutěžící neustále zlepšovali. Dětem se tato disciplína natolik zalíbila, že se nerozpakovaly i pětkrát startovat. Pokaždé je totiž strhla soutěžní atmosféra, fandění rodičů i soupeřů, že zapomněly na únavu a vyčerpání.
Ovšem pravým vrcholem dne byla závěrečná disciplína – společný běh s jedním z rodičů, kdy měli spolu svázané nohy. Nebylo zrovna jednoduché ideálně zkoordinovat vzájemný pohyb nohou. I proto byla pomoc rodičů dovolena. Dětem se to nesmírně líbilo.
Premiérové sportovní setkání ukončilo slavnostní předávání ocenění. Každý z předškoláků dostal od pořadatelů na krk zlatou medaili, pár sladkostí a další drobné ceny. Důležitější ale pro všechny soutěžící byl pocit, že poprvé v životě vyhráli a bojovali na maximum. Proto některé děti svoji první medaili nesundaly ani v posteli a určitě se jim zdálo, že nebude ani poslední.
Malý Lukáš Reitinger odpoledne komentoval “Bylo to super, příště půjdeme určitě znovu. Medailí jsem se všem pochlubil.” a jeho mamka Markéta dodala “Jsem moc ráda, že to Lukáš zvládl a moc se mu to líbilo.”